En
Fb.
image1_orez

Twomblyho poklopec

Jitka Mikulicová

19.04. – 03.06.18

Výstavní cyklus Galerie Entrance se pro tento rok zaměřuje na mladé pedagogy na uměleckých školách. Umělkyně Jitka Mikulicová vede ateliér malby v rámci kurzů na Scholastice. Pro Galerii Entrance připravila prezentaci vlastního projektu s názvem Twomblyho poklopec. Vypořádává se s ikonami moderního malířství jako byl Cy Twombly nebo Robert Rauschenberg. Mikulicová zkoumá a záměrně narušuje stereotypy povrchního vnímání umění skrze „příběhy slavných“, pohrává si s významy děl, využívá náhody a buduje vlastní interpretace tvorby známých autorů.

Jitku Mikulicovou v poslední době zajímá problém autenticity v umění v kontrastu s pravidly uměleckého provozu a uměleckými strategiemi. Cyklus obrazů vystavený v Galerii Entrance je inspirován velkými ikonami moderního malířství, osobnostmi jako byl Robert Rauschenberg, Cy Twombly, nebo Paul Klee. Mikulicová říká, že se snaží o hlubší pochopení tvorby těchto umělců a zapojení některých principů do vlastního tvůrčího procesu. Ten je mimo jiné typický tím, že na jeho začátku shromažďuje Jitka Mikulicová fakta, opravdová umělecká díla a portrétní fotografie umělců, a také obrázky, které se při vyhledávání na internetu do výběru tak nějak připletly. Ve svých obrazech pak kombinuje tyto prvky formou koláže. Tímto způsobem zkoumá a záměrně narušuje stereotypy povrchního vnímání umění skrze „příběhy slavných“, pohrává si s významy děl a buduje vlastní interpretace tvorby těchto známých autorů. V jednom případě vychází z obrazu Richarda Prince, jehož práce (konkrétně například soubor New Portraits, 2015) se témat, které Jitku zajímají, dotýká. Podobně jako on hledá svoji inspiraci na internetu, kde vyhledává portréty hvězd. V případě Jitky Mikulicové je však hledání proseto dalším filtrem. Tam, kde Prince už dávno zkoumal elasticitu autorství, hledá autorka odlesky jeho umělecké aury a slávy, nechá je dopadat na své obrazy a trochu ironicky jejich velikost dramatizuje. Pak je zase znovu halí pod nánosy dalšího vizuálního balastu. Tím mohou být i použité palety, nebo také kresebné tahy, vzniklé opakovaným překreslováním obrazových archivů. Ne náhodou jsou všichni velikáni světového malířství, s kterými se na výstavě setkáme, muži. Autorka je pozoruje schválně trochu z odstupu — z pozice umělkyně, ženy. Jednou z těchto velkých ikon je také Joseph Beuys. Profil tohoto umělce zůstal nakonec téměř skrytý, hlavním prvkem obrazu je veliká čepice, která se stává živou strukturou, proměňuje se v objekt, nebo možná zvíře, které se tiše směje…

 

Text Tereza Severová