En
Fb.

Bezesměrný pohyb

Martin Kohout

01.10. – 18.10.09

Zkratkovité anglické názvy děl Martina Kohouta Close-Up, Away, No Place vyzývají svou slovní úsečností
k domnělému směru v rámci pohybu prostorem. Znejistění nebo možná omezení, která z ikoničnosti těchto pojmenování pramení, jsou interpretována skrze propůjčené motivy ze zvnitřnělých děl naší společnosti (nebo pouhým technickým poukázáním na ilustraci chyby). Sledování zapomenutého nebo oživovaného vjemu je přítomno ve všech obrazech výstavy. Dvě díla jsou rozložena do velkoformátových projekcí, důležitou součástí je zátiší z geometrických objektů i samotné konstrukce projekčních ploch. Třetí dílo, stožek postupně mizejících pohlednic, je doslovným vzkazem umístěným na poličce. Významová proměna směru pohybu návštěvníka se odehrává na podkladu povědomých nebo obecně známých výjevů. Moment dvakrát prožitých scén nebo viděných obrazů je akcentován repetitivností v promítané smyčce, multiplikací sériově tištěných pohlednic nebo jen modrou projekcí, signalizující ztrátu obrazu nebo možnost jeho proměny v rovině klíčování.

Instalace těchto děl v prostoru karlínské Entrance přirozeně reaguje na trajektorii pohybu návštěvníka této průchozí galerie. Martin Kohout cituje v souvislosti s názvem výstavy a obsahem svých děl filmového teoretika Stephen Heatha, který analyzuje prvky opakování ve filmu. Repetice je v jeho pojetí „absencí jakéhokoli směru, selháním soudržnosti. V rámci opakování se hroutí i vztah mezi shodnými a odlišnými motivy, přičemž jde o celek ryzí lhostejnosti.“ Neurčitost směru a protichůdnost pohybů v obrazech je oním střetem, který může vést až k fyzického pocitu ztráty. Konflikt v pohybech děl i vlastní trase diváka je motivem výstavy.Jistá bezútěšnost pramení jak z práce s repeticí, tak se zobrazovanými výjevy, které odkazují ke konkrétním hrdinům, jejich čitelným příběhům, k jejich nenaplněné touze nebo ke konfrontaci s divákem samotným. Ve všech třech případech jde o rozklad zážitku z několikerého čtení knihy, sledování filmu či zpětné evokace zažité situace. Tématem výstavy je jakási forma znejišťujícího vzkazu, který je ne vždy srozumitelný při letmém pohledu.

Text / Martin Mazanec