En
Fb.

Meze

Jana Vojnarová, Zuzana Ondroušková, Alžběta Říhová

04.10. – 28.10.12

Absence společného programu nás vedla k čerpání z naší vlastní odlišnosti. Řešení, hledání, zpracovávání svých osobních témat jsme zpracovaly do jedné heterogenní hmoty, kdy každá z nás k ní zaujímá své stanovisko. Různá média, materiály se mísí v jednom nutně disharmonickém celku. Společná umělecká činnost stojí oproti izolované tvorbě.

“Vztah “Podněty,“Často mezi subjektem a skutečností a s ním spjatá estetika, uplatňování, které se bezprostředně týkají mne, pocity, které se samovolně vyvolávají. používám věci umisťování Spjatost ze známých vzorců, sebe vůči okolí, prostoru, svého blízkého okolí a prostředí. ztráta původních souvislostí,, ve kterém se záměrně či nikoliv pohybuji, Poslední dobou to byl rodinný příběh rekontextualizace, , jak lehce se člověk v určitých situacích ztrácí z druhé světové války, dekorativnost a nefunkčnost, a vrací jen do sebe, do kulis, který se mi stal ústředním autentičnost, které si sám vytváří. Cítím nejistotu, kterou si potřebuji definovat vodítkem a skrze něj jsem se nějakým způsobem originál,, zmanipulovat do jasných ikon. dostala ke svým iluze, model Moment nervozity v záplavě podnětů, osobním a a forma… nervozita, která mě opouští snad jen někdy a to Mapuji jsou iniciační si vzpomínky, důležitým podněty které se časem vytrácejí, momenty věcem a zároveň mé práce jenž bych chtěla prožít jsem se napojila z poslední doby, znovu, na širší paměť, kdy zaznamenávám komplikovanější se hranice jen torza z nich, ve zkratce děj a výraz. Vycházím mezi si je snažím znovu zachovat, otáčím se z vět a instalačním tam, a materiálem tam, kde nejsem. vzpomínek jak svých a Důležitost tak cizích. uměleckým zázemí, Nesnažím se příběh dílem zakořenění, jasně definovat ani dopovědět, pomalu vysněný pocit jistoty a podaření. Symbolické nesení těles, vznikají volné fragmenty. stírá jako těžkosti a snažení se dostat k symbióze všeho. Výsledné malby.” Zrcadlení prostoru, kde sama cítím svou jistotu, jsou trochu otiskem vzpomínek, pevnost, ale i přirozenou nechávám je jít svým vlastním uzavřenost, samotu, zrcadlení prostoru kde je významem spjatost směrem. Fotografie, s druhou osobou. Vytvářím které v průběhu si oblasti jen v těch základních bodech, práce shromažďuji které jen těžko z knih, zařadit do pevného reálného časopisu, okolí, vymezuji internetu si jsou pro mě nositely prostor, určitých podnětů. Ve kterém se orientuji. Obraz se ale Buduji si světy během práce mění a otisk pro mé aktuální prožitky, vzpomínky ztrácí neklid, částečně smysl, snění, pro vzpomínky, buduji si místo, hledám kde se vyznávám něco v momentech, autentického které svého se nikoho.” jiného nedotýkají.”

 

Text / Entrance Gallery