Panáček počmáraný

Momentálně se snažím být jasnější, ale stejně tiše ukecaná – tak Pavla Malinová (aka Malina) charakterizuje svoje poslední obrazy. Rozměrné malby jsou plné tajných odkazů na českou modernu, světový art brut nebo vesmírnou antiku. Barevnost je tlumená, někdy až monochromatická, jindy zase výrazná a místy drze kyselá. Stylizované figury se vnořují samy do sebe, nebo se alespoň snaží navzájem dotknout. Nafukovací balóny se náhle promění v padáky a když míjí bílý mrak, stanou se
z nich na okamžik prázdné oční otvory lidské lebky. Hledáme dvoj-dvoj-dvojsmysly, ale nacházíme jen chuchvalce barev, propletence tvarů a nabobtnalé, nic neříkající bytosti.
Pár dní před mojí návštěvou u Maliny v ateliéru jsem náhodou viděl dokument o Kubrickově filmu Osvícení. V dokumentu mluví pouze fanoušci a obdivovatelé Kubrickova nejkultovnějšího díla, vzpomínají na svoje první zážitky z kina, analyzují jednotlivé scény a rozvíjí výstřední teorie. Jedna z teorií vychází
z knihy, kterou napsal Wilson Bryan Key v sedmdesátých letech a zabývá se podprahovým vnímáním
a reklamou. Celou scénu sledujeme ve velmi zpomaleném záběru, políčko za políčkem. Hlavní postava vchází do kanceláře, podáním ruky se zdraví s manažerem hotelu, který sedí za stolem. Manažer vstává, obchází stůl z levé strany a jde směrem k Jackovi. Těsně před tím, než se jejich ruce dotknou, vidíme jeho vzpřímené tělo, jak se téměř dotýká hrany stolu. Ve chvíli vzájemného stisku se manažer pronášející pozdrav Nice to see you! náhle otočí tak, aby ho diváci viděli z profilu. Zásobník papírů ležící na stole se na okamžik promění v náznak obřího ztopořeného penisu trčícího z kalhot. Kniha ve své době vzbudila velký ohlas, oblíbeným hitem se tehdy staly údajně retušované fotografie kostek ledu, ve kterých bylo možné při bližším zkoumání objevit nejrůznější sexuální narážky – od náznaku nahých těl přes pohlavní orgány až po skrytý nápis sex. Mezi další oblíbené motivy patřil mimo jiné stojící muž s erekcí ukrytý
v přední noze velblouda na krabičce cigaret značky Camel. Pochybné konspirační teorie o reklamních agenturách získaly v té době vítaného akademického spojence. Jistou váhu a serióznost jistě podtrhovala knižní předmluva, o kterou se postaral autorův starší kolega a přítel, ikona mediální teorie, Marshall McLuhan.
Malininy obrazy plné nejednoznačných tvarů mi dokument znovu připomněly. Také ona některé postavy a tvarosloví na svých plátnech a kresbách komponuje jako dvojsmyslné optické hříčky, plné
více nebo méně skryté sexuální symboliky. Při troše fantazie tak horizontální a diagonální pruhy v pozadí jejích obrazů vypadají jako falusy mužů stojících v popředí. Jinde zase linky vycházející z očí ilustrují pohled dvou postav stojících naproti sobě, přičemž neomylně směřují do intimních míst svého protějšku. Barevné gejzíry a masité zadnice ani nepotřebují komentář. Jenže ten kdo chce, může nacházet sexuální symboliku ve všem, podobně jako třeba u Rorschachových inkoustových skvrn. Rozdíl je pouze v tom,
že v případě projektivního testu si naše podvědomí všechny obrazy vymýšlí samo, inkoustové skvrny zůstávají pořád jenom skvrnami. Na sklonku svého života Wilson Bryan Key v jednom rozhovoru přiznal, že rozlišit vlastní projekce od toho, co je skutečné a reálné, je stále složitější. Důvodem je prý to, že naše mysl dokáže učinit vysněné představy mnohem přitažlivějšími, než je okolní realita.
Obrazy Pavly Malinové kromě mnohoznačných barevných tvarů a postav nabízejí i něco víc.
S naléhavostí zaznamenávají syrovou realitu citů a emocí. Zobrazují každodenní všednost představ
a ukazují nepřitažlivost snů. To není jen hra podvědomí, ale také vědomá hra s naším vnímáním.
Muž s erekcí ukrytý do velbloudí nohy možná nikdy neexistoval.

Text / Jiří Havlíček