En
Fb.
entrance-gallery-nadia-naveau-01

Po(s)t pori

Nadia Naveau & Joseph Jessen

04.10. – 29.10.06

Výstava Po(s)t Pori představuje práce belgické umělkyně Nadii Naveau a německého umělce žijícího v Belgii – Josepha Jessena.

V práci NADII NAVEAU nás už na první pohled atakuje její osobitá ikonografie. Její sochy se stávají srážkou mezi relaxací, potěšením a ambicí moci. Na první pohled Naveau ironizuje. Podíváme-li se však pod povrch, odkrývá se nám její nenápadná strategie útoku: ikony, symboly a postavy moci rostou v jejích kresbách a sochách tak, až z nich vzniká cosi, co může být nakonec popsáno jako veselé a smutné zároveň, jako posilující versus ponižující, jako esteticky krásné vedle odpudivého. Její stařší díla kladou na tyto protiklady velký důraz. V současné době ale umělkyně dochází k stále silnější rovnováze, její práce jsou založeny na nadměrném zvětšení, figury se však ve své velikosti a zdánlivé těžkosti stávají bezmocnými, jejich moc se stává bezmocí. Naveau nevyužívá svých soch, aby divákovi vnutila jakékoli jasné stanovisko, ani se nezabývá otázkou fenoménu moci z filosofického hlediska. Místo toho nenápadně adresuje moc umění umění samotnému, otevírá otázku „místa“ a „umístění“ umění v současném kontextu a prostředky, které už umění automaticky využívá. Její sochy takovýmto zaběhlým způsobům tvorby odporují, právě svou nesnesitelnou lehkostí, samy na sobě odkrývají své nedostatky a pochybnosti o sobě. A to je také důvod, proč jsou tato monstra ve své podstatě tak estetická. Ladné a jemné tvary a barvy jsou tu pouze proto, aby zvítězily nad mocí ve své vlastní hře – hře sebeobdivu a sebeukájení. Naveau dále pracuje i s groteskností. S groteskností, která se svou neuměřenou velikostí stává monstrózní a děsivou, zároveň nás nechává tušit svou bezmocnost a směšnost. Její „postavy“ jsou vždy zasazeny do zdánlivě reálného příběhu – ať už hracího pole s neznámými pravidly, o kterých nevíme, zda vůbec existují, či dálnice prostupující krajinou zapadajícího slunce, možná někde na Divokém Západě…

JOSEPH JESSEN se vyjadřuje naprosto osobitým jazykem – automatickým, autonomně pracujícím jazykem, který vytváří nové fráze. Mluví řečí, která si vytváří své vlastní významy a výrazy. Jeho práce je stále v pohybu, nic nezůstává na místě. Jeho způsoby vyjadřování se odráží i v psaném projevu – gramaticky „špatně“ napsané texty se stávají srozumitelnými, každý se dokáže automaticky naladit na Jessenův jazyk, znamenající všechno a nic. (Ukázka textu: „…apologees for the many misstakes in dutch … hoopefelly it is understandabble…“) Joseph Jessen patří do skupiny umělců, u kterých je hranice mezi vlastním životem a uměleckou tvorbou tak tenká, že téměř neexistuje. Neexistuje ale jen zdánlivě, protože namísto nezávislé umělecké tvorby se u Jessena setkáváme s nesmírným uměleckým zaujetím nejrůznějšími momenty reality, které ukazují život jako hlavní, zároveň diskriminační princip. Proto také umělec pracuje se všemi médii, absolutně všemu věnuje pozornost a přikládá svou určitou roli: kresby, malby, koncepty, instalace, digitální fotografie, hudba… V rámci výstavy Po(s)t Pori Jessen vystavuje cyklus obrazů, které v sobě odráží umělcovo zaujetí věcmi a veteší nejrůznějších interiérů.