En
Fb.
Kinterova_IMG_small

Série dekódovacích testů

Markéta Kinterová

20.12. – 04.02.18

Výstava Markéty Kinterové – poslední výstava letošního roku jednak uzavírá jednoletý výstavní program galerie věnovaný doktorandům a současně otevírá projekt příštího roku – tedy sérii výstav mladých pedagogů. Markéta Kinterová spadá do obou kategorií, doktorský program studuje na pražské UMPRUM a jako pedagog působí na FAMU. Projekt připravený pro galerii Entrance rozvíjí další roviny Markétina dlouhodobého sledování veřejného prostoru.

Markéta prochází městem a čte ho. Jak sama zmiňuje ve svém textu, prochází imaginárním magazínem, otáčí stránky, pomalu, rychle, chaoticky i organizovaně. Nejde však o lineární čtení, protože to právě časopis nám dovoluje v sobě listovat, přeskakovat určité pasáže a věnovat pozornost tomu či onomu podle situace, nálady a osobního zájmu.

Markéta se ve městě posadí. Pozoruje sebe samu, změní-li se tím cokoli. Sleduje, zda se posune její vnímání a zda ji město takto přijme. Vnímá městskou krajinu jako živý organismus. Člověk ve vztahu k němu řeší ergonomická kritéria, která mají optimalizovat jeho pohyb v něm či zdravotně nezávadné pracovní prostředí. Stejně tak Markéta. A stejně tak se onen organismus zpětně vztahuje k člověku jako k technologickému článku či součástce, jenž je nutná pro správně fungující ergonomii města.

A pak si Markéta lehne. Nenechá nás rozluštit, zda se u toho sama cítí nepatřičně. Nabádá nás ale, abychom si takovou situaci alespoň představili či si ji sami ohmatali.

Instalace v galerii Entrance je nejen pro Markétu, ale i pro diváka modelem města, kterým procházíme jasně určeným způsobem. Ulice a okolní domy se však současně stávají vodítkem úhlu pohledu, jsou očištěné od vizuálního smogu, kterým jsou zaplaveny reálné městské krajiny. Papír na tisk billboardů se stává nekonečným povrchem, jenž možná čeká na potištění a nebo, vzhledem k otočení na diváka rubovou stranou, nabádá k tomu, že již žádnou určující definici nepotřebuje. Markéta nám tak nabízí pohled do města viděného a čteného jejíma očima, a přestože, nebo právě protože, vědomě pracuje s nedořečenými pointami, přenáší pozornost na naše vlastní čtení.

text Tereza Velíková