Táta

Práce Petry Steinerové – absolventky pražské Famu – vzniká v menších obrazových souborech a je mimo jiné typická svojí klasickou fotografickou kvalitou. Steinerová se spoléhá na rozměrnější filmový materiál – někdy proto, aby mohla použít jen kontaktní snímky jako finální fotografii nebo naopak vytvořit její velký odrazovější formát. S tímto médiem pracuje dvojím způsobem. Jednak klade velký důraz na výtvarné řešení a zvláště na co nejpřesnější uspořádání prvků v ploše – to je charakteristické pro její cykly melancholických krajin a posmutnělých civilizačních zátiší. Paralelně také pracuje na figurálních sériích se sociální tématikou. V těchto obrazech – momentkách – upřednostňuje náhodu, přímočarost a méně výtvarný pohled na intimní události. Zároveň projevuje touhu vyprávět prostý příběh inspirovaný jak konkrétními lidmi, tak i předobrazy ze vzdálenějších ikonografických oblastí.

Pro galerii Entrance připravila autorka výběr patnácti větších fotografií ze souboru, na kterém pracuje poslední dva roky. Tento cyklus nazvala prozaicky a důvěrně Táta.
Fotogenickým objektem a portrétovanou osobou tohoto cyklu je kupodivu žena středního věku s odbarvenými vlasy. Dívá se přímo do objektivu nebo je zachycena v přirozeném pohybu zřejmě u sebe doma. Z fotografií je zjevné, že vznikaly během několika návštěv v delším časovém odstupu. Mění se tu detaily v interiéru – barva stěn, sváteční výzdoba, zevnějšek i psychický výraz portrétované ženy. Mnoho věcí se naopak ve zlověstném kontrastu nemění, jakoby tu nebyla vůle s nimi pohnout – drobné předměty a odpadky na stole, zkroucené a zaprášené rodinné fotografie, těžké staromódní křeslo.
Objektem těchto obrazů je jakýsi zakletý potížista a dědic ženského vzoru, jeho zranitelnost a emoce. Název souboru jakoby zdůrazňoval něčí nepřítomnost a naopak poukazoval na přítomnost někoho jiného. Někoho stejně blízkého a zidealizovaného jako je postava vlastního otce.

Text / Michal Pěchouček