Už na to nemysli

vystavující: Tereza Janečková, Marika Kupková, Pavlína Míčová

Projekt Terezy Janečkové, Mariky Kupkové a Pavlíny Míčové tematizuje přesouvání a slučování role umělce, kurátora a produkčního jako jevu příznačného pro současný umělecký provoz. Autorky záhy rezignovaly na klasický model tematické nebo monografické výstavy, která by měla prezentovat uměleckou produkci s důrazem na její (estetickou, sociální aj.) hodnotu. Rozhodly se zaznamenat vlastní úvahy o možné podobě výstavy natočené v jednom z ateliérů v objektu Karlín Studios, v němž výstava také probíhá. Ze záznamu rozhovoru a úvah nad podobou výstavy a charakterem výstav současného umění vůbec nakonec vznikla jednoduchá metafora o sebeprosazení, sebeprezentaci a sebeuspokojení jako důležité motivaci (výstavních) aktivit.
Relativizace rolí se týká i pozice diváka a objektu jeho pozorování. Instalace výstavy je postavena tak, aby pohled autorek v projekci směřoval na sebe sama. Jednoduše sledují sebe sama, jak se sledují. Zrcadlová kompozice v rozmístění postav odkazuje k narcistní pozici vlastní osoby jako centrálního bodu pozorování. Jako když každý hledá na skupinové fotografii právě a pouze vlastní obraz. Dá se jít ještě dál – upřený pohled ve filmové teorii odkazuje ke vztahu pohledu a moci, ke zmocňování se pohledem.
V tomto „sebe-voyerismu“ – fixaci pohledu na vlastní osobu částečně odkazuje k předchozí výstavě Terezy Janečkové a Palíny Míčové v Karlín Studios v roce 2007, která komentovala projevy manýrismu v současném umění, na níž prezentovaly záznam svých nehybných tváří s pohledem upřeným na diváka. Ve výsledku je ale tato spojitost nedůležitá. Výstavní projekt nebo spíš akce totiž přikyvuje „smrti autora“, autora s jeho intencí.