En
Fb.

Včera dnes a zítra

Lucie Ferliková a Denisa Krausová

28.02. – 18.03.07

Po první společné autorské výstavě Spoon Pool v galerii AVU v listopadu 2006 se zde – v galerii Entrance – chtějí autorky představit jako přítelkyně, spolustudující v ateliéru Martina Mainera, ale především jako autorky s velmi příbuzným přístupem k práci.
Pro dnešního tvůrce chtě nechtě spadajícího do postmodernistické éry je příznačné volné nakládání s výtvarnými formami a syntetizující až dezorganizující myšlenková práce. Autorky se z tohoto vlivu nesnaží vymanit, naopak koktail žánrů, uměleckých stylů i témat je pro ně příznačný. Je to bezesporu ukazatel jak jejich duše, tak stavu současného kolektivního ducha. Co by tyto autorky mohlo odlišovat, je absence snahy tento současný stav světa komentovat, či moralizovat, ale i neochota s ním odevzdaně splývat. Obě tak nacházejí východisko ve velmi intimní hře, ba průzkumu jejich i kolektivních duševních fondů. Zcela přirozeně tak tedy využívají práce se sny, asociacemi, symboly. Jsou přitom groteskní, ironizující, sebeodhalující a myslím i pravdivé…. to právě by mohl být jejich přinos.

Lucie Ferliková
Na této výstavě prezentuje dvojice – pandány a čtveřice – série obrazů, každé s odlišnou tématikou. Pandán Včera dnes a zítra, který dal název celé výstavě a chce tak odkazovat k jakési nadčasovosti tohoto přístupu k malbě, sám o sobě zpracovává v prvním ze dvou obrazů (včera a dnes) jeden z velmi silných snů. Jeho protějšek (dnes a zítra nebo včera dnes a zítra) je pak nejistým hledáním východiska. Přítomnost mužské a ženské figury s mísícími se rolemi pierota a baleríny dává najevo, že se zde řeší záležitost vztahu. Název pak, který je u autorky ostatně vždy jakousi nápovědou, nastiňuje, že jde o jistý vnitřní konflikt, který uvízl v čase.
V sérii ostrovů se v jemných nuancích střídají styly naivistický, surreálný, metafyzický a impresní. Víme, že jsou to ostrovy a naším jediným polem působnosti, je úzký pas chudého pobřeží a mnohoříkající vzdálený obzor. Tyto obrazy jsou místem očekávání.
Mezi další práce patři série pierotů. Jedním z nich je reminiscence na Watteauova smutného pierota. Určitým vodítkem divákovi může být fakt, že figury pierotů jsou personifikací samotné autorky. Pak je zřejmé, že jde o uvolňování vnitřní tenze, touhu po životě a citu, křeč a satiru.
Z celkové prezentace autorky lze vyčíst, že opakovaně zpracovává a bojuje s protikladnými touhami po uvolnění a napětí a že tento konflikt je především skrytým konfliktem sexuálním.

Denisa Krausová
Ve zdejším prostoru Entrance Denisa prezentuje řadu formátově i formálně sjednocených obrazů. Každý z obrazů však obsahuje zcela individuální a dá se říct utajený příběh. Různé atributy z jejího života, zážitky z cest i veškerého pohybu v jejím dosahu, tušené archetypální a sexuální motivy a vůbec fakt, že téměř na každém z obrazů se vyskytuje hrdinka s podobou samotné autorky dávají najevo, že autorka intuitivně, ale někdy zcela záměrně a se značným vtipem, zpracovává svůj psychický svět.
Denisa sama o své malbě mluví jako o balancování mezi různými malířskými i „nemalířskými“ styly. Nicméně podstatou její tvorby posledních tří let je precizní práce s detaily. Plochu obrazu mnohdy až parciálními motivy zaplňuje bezezbytku. V některých případech tak vzniká z povzdálí prakticky abstraktní barevný koberec. Fenomén nutkání zaplňovat prostor bezesporu souvisí s horror vacui – strachu z prázdna a prázdnoty, což je myslím další zajímavou paralelou k dnešnímu obecnému lidskému pocitu.

Text: Lucie Ferliková