Warp Exit 3.0 – Isolated Steps

Projekt pro galerii Entrance navazuje na projekt ”Hyperspace Module 1.0 – Playing with Space” uvedený v Galerii AVU v únoru 2008 a instalaci ”Year Future 2.0 – The Leap of Faith” v Meet Factory v říjnu 2008.
Cílem je propojit přirozené elementy výstavního prostoru – světlo, zvuk, architektura apod. – a s těmito prvky pracovat jako se specifickým materiálem. Dílo je volně inspirováno populární sci-fi estetikou. Autoři v tomto duchu přetvoří každý prostor, se kterým se setkají a ve kterém pak vzniká atmosférická instalace. Záměrně kalkulují s mysticismem a s momentem romantických tendencí v rámci současné umělecké scény.

***

Nuže, také já bydlel jsem týdny a měsíce v domech, kde se zdržovaly, a také já byl jsem uveden hned, jak jsem je spatřil, v podiv. Za dne mají jejich pohyby něco nemotorného, jakmile však nastane temno, musí každého pozorovatele a badatele, když ne nadchnouti, přece aspoň upoutati. Činilo mi vždy veliké potěšení, když jsem v noci ve svém obydlí uslyšel jejich první zvolání a pak mohl jejich vpravdě strašidelnému těkání potajmu naslouchati a přihlížeti jejich s největší horlivostí provozovanému lovu a vůbec všechno jejich konání pozorovati.

Jejich pohyby jsou vždycky nestálé, avšak přece neobyčejně prudké a překvapují obratností. Tisknou tělo k samé zemi, na níž se pohybují, zabírají širokou plochu, lezou-li po svislé zdi, rozepínají nohy a chodidla. Jsou-li v klidu, rády usedají na svislé zdi hlavou dolů. Svým jazykem mohou si bez obtíží olizovati oči.

Jsou za noci právě tak neklidnými, vznětlivými a čilými tvory jako ostatní bytosti za dne. Jejich větší společnosti žijí nejčastěji v neklidu a nepokoji, honí a pronásledují se, počínají spory spolu a užívají svého chrupu se silou a důrazem.

Nesčíslněkráte jsem je i chytil, držel je v ruce a prohlížel si jejich lupínkovité podušky, nikdy jsem však nespatřil ani nejmenšího poškození od doteku a také nemohl jsem ničeho pocítiti, protože není lepkavé vlhkosti, o níž byla dříve domněnka, že působí přidržování a že jest jedovatá. Na chodidlech totiž vytvářejí vzduchoprázdnotu a tím se přisávají, lnou jen následkem tlaku vzdušného k předmětu, po němž se pohybují, a mohou na zrcadlových plochách, na mramorových deskách atd. vzhůru šplhati, aneb právě tak hbitě s nich odběhnouti jako po rovné zemi.
Brehmův život zvířat, díl II., svazek II.
Praha, 1930
vybral a mírně upravil Jiří Kovanda