En
Fb.

Auf Augenhöhe

Marta Riniker-Radich a Richard Nikl

12.12. – 09.02.20

Pamatujete si z dětství na hru nebo jazykové cvičení, kdy bylo zapotřebí napsat co nejvíc slov s týmiž vlastnostmi? Třeba slova bez samohlásek, nebo podstatná jména mající jen tři písmena a podobně. Pokročilejším stupněm takového cvičení bylo sepsat za použití pouze takovýchto slov nějaký příběh nebo básničku. Pomocí vymezování dalších mantinelů můžeme ovšem ve cvičení pokračovat – například slova umístit do mřížky a využít přitom redukovaného množství barev pro odlišení jednotlivých písmen. Právě tak postupovali umělci Richard Nikl a Marta Riniker-Radich, kteří na ploše podlahy galerie vytvořili z bezmála dvou tisíc plastových dlaždic prostorovou „báseň“ o jedenácti anglických slovech, která spojuje na první pohled to, že obsahují pouze čtyři písmena, ale také víceznačnost každého z nich. O „básni“ zde můžeme mluvit v modernistickém slova smyslu a vzpomenout si třeba na dědictví významného českého umělce a teoretika, Jiřího Valocha, který se ve druhé polovině 20. století významně podílel na mezinárodním rozkvětu tzv. lettrismu. Podobně jako ve Valochových instalacích s černými slovy důmyslně rozmístěnými v prázdném galerijním interiéru, musíme i tady hledat smysl v prostoru a za pohybu.

Nikl a Riniker-Radich ale neměli při přípravě výstavy na mysli ani tak odkazy k historickým uměleckým směrům a jejich představitelům, ale spíš zcela prostě vycházeli z podmínek samotné galerie Entrance. Prostřednictvím minimalistické horizontální instalace z průmyslové podlahové krytiny, využívané například do garáží, nechávají vyniknout ubíhající, nečleněnou architekturu bývalé oranžerie, a současně strategicky skrývají dlažbu z hliněných dlaždic, které jsou svým historickým rázem často pro současné umělce tak trochu oříškem. Dílo pokrývající podlahu galerie je pak také doslova místem setkání a tvůrčího prolnutí obou vystavujících umělců – jde o jejich společné dílo, které zároveň vytváří základ výstavy, na nějž mohou fyzicky vstoupit i diváci.

Uprostřed galerie pak vzniká čitelně ohraničený prostor, kde jakoby byla nainstalována ještě komorní „výstava ve výstavě“. Jednu z kreseb Marty Riniker-Radich, na níž vidíme sochu na soklu v neurčitém prostoru, pak dokonce můžeme vnímat jako „okno“ ještě do další, jen tušené výstavy. Tato konceptuální vícevrstevnatost se zároveň zrcadlí i ve formální rovině vystavených děl – na obraze ze série Clover (Jetel) Richarda Nikla je to zřejmě nejmarkantnější, umělec si pohrává s iluzí trojdimenzionálního prostoru. Stejně tak Marta Riniker-Radich nás svými realistickými kresbami jakoby vtahuje dovnitř nebo za to, co je vidět a opakuje motiv otvoru nebo téměř spirály. Tím se oba umělci v podstatě vrací k designu podlahových dlaždic s jejich otvory, za nimiž také je ještě další vrstva – ona důmyslně ukrytá podlaha.

Výstavní prostor je tak současně prázdný i plný zároveň a Nikl s Riniker-Radich si cíleně pohrávají se samotným pohybem diváka a jeho úhlem pohledu. Jak napovídá i název výstavy, Auf Augenhöhe (doslova Ve výšce očí), jde právě o pozici a úhel, z nějž se díváme na svět. V momentě, kdy vstoupíme do galerie, může se zdát téměř prázdná, nebo je přinejmenším její obsah špatně čitelný. Ani vystavené obrazy nejsou záměrně ve standartní výšce. Výška očí je při instalování uměleckých děl zažitý termín. Co to ale přesně znamená? Výška očí koho? Z jaké pozice se tato výška určuje? Naše pozorování je často relativní a neúplné, musíme se pohnout z místa nebo změnit úhel pozorování. V němčině vyjadřuje spojení „auf Augenhöhe“ také způsob jednání, které je přímé a na úrovni, a v němž jsou si aktéři navzájem rovni, respektují se. Přeneseně by se tak dalo říct, že i když je naše individuální „výška očí“ různá, měli bychom přesto usilovat o vzájemný respekt. Snad i proto je hlavním dílem na výstavě právě ona barevná podlaha – společné dílo obou umělců manifestující rovnost a spolupráci.

 

Výstava byla realizována s laskavým přispěním Pro Helvetia, the Swiss Arts Council.

Výstavní program galerie pravidelně podporují: Magistrát hl. města Prahy, Ministerstvo kultury ČR, Nadace pro současné umění Praha, GESTOR ochranný svaz autorský a MČ Praha 6. Mediálním partnerem je Radio 1.