Becomming Fungal

Konec roku představuje sváteční čas, který se v našem kulturním prostředí nese ve znamení Vánoc – křesťanských svátků klidu a míru, se symbolikou narození Jezulátka, Spasitele, který je darem od Boha. Dárky současné sváteční imaginaci dominují a stále více ji opanovávají také symboly importované ze Západu, takže vedle Ježíška u nás už zdomácněl i Santa Claus se svým létajícím sobím spřežením. Možná jste už narazili na výklad, který přirovnává Santu v bíločerveném oblečku k muchomůrce červené. Tato ikonická houba je celosvětově známá svými psychoaktivními účinky, které byly mj. součástí kulturních tradic obyvatel severní Eurasie (Sibiř) a jsou spojené kromě dalšího i s představou létání a také s prokázaným pozorováním sobů požírajících často ještě i pod prvním sněhem vyrůstající muchomůrky. Tímto obloukem se vracíme k předkřesťanským, pohanským svátkům a rituálům, které byly navázány na slunovrat – svátek ztělesňující smrt a nový začátek.
Poslední výstava z našeho letošního cyklu nazvaného Koloběh života je dedikována houbám. Tato fascinující říše separátní od rostlin i zvířat představuje nezměrný zdroj pro vědu, kulturu a imaginaci. V českém, mykofilním prostředí tolik milované plodnice představují jen špičku ledovce magicky povstávající nad nepřebernou sítí podhoubí, a podle filosofa Zdeňka Neubauera jsou zároveň zjevením krásy vymykající se evoluční představě imperativu účelnosti. Samotné podhoubí je jedním ze ztělesnění provázanosti a výměny, charakterizující veškerý život na Zemi.
Plodnice, symbol zrození a plodivé energie, jsou jednou interpretovány jako stopa (někdy konkrétně slina nebo semeno) bohů, jindy v očích nejodvážnějších etnomykologů odkazují až k biblickému ovoci poznání (stromu poznání dobrého a zlého), a lingvisticky jsou pro svou křehkou, pomíjivou povahu zase v řadě jazyků spojené s hnilobou a tedy zánikem. Mnozí je vyhledávají pro jejich léčivé vlastnosti, mnozí pro možnost s jejich pomocí zakusit změněné stavy vědomí, a ještě další, především ve vědecké obci, k nim s nadějí hledí pro schopnost zpracování nejrůznějšího typu nebezpečného odpadu včetně plastu. Houby, zejména plísně, mohou být ale také nebezpečné, až smrtonosné. V každém případě je můžeme označit za velké transformátory. Oblast zrodu a zániku, jejich přelévání a kontinuity, je bytostnou doménou hub, a právě proto jsou tak vhodnými protagonistkami pro „ukončení“ letošního dramaturgického celku.
Vystavující se houbám věnují z různých důvodů a různou měrou. Grafiky Marie Lukáčové z cyklu The Sea of Cheese (Moře sýra) nevznikly z výslovného zájmu o houby. Umělkyně si zde kladla otázku, jak jídlo ovlivňuje naše sny a imaginaci. Houby se zde tedy prezentují ve své podvojné roli potravy a současně substance otevírající naše prožívání a vnímání novým zkušenostem nebo přímo novým sférám.
Olejomalby Františka Štorma s humorem přemosťují proces konzumace a trávení k momentu splynutí a přeměny, která naznačuje poněkud iluzorní hranice života na linii jednotlivce oproti veškerenstvu. Jak k obrazu Starý kmen dodává sám autor: „Psilocybe Arcana neboli Lysohlávka Tajemná roste na starých kmenech. Zmar je zánikem těla, ale osvobozením ducha. Na mrtvém kmeni vyrůstají nové houby.“
V království hub je ze všech tří vystavujících nejvíc doma Marie Ladrová, která je jejich velkou znalkyní a milovnicí a převážná část její tvorby s nimi souvisí. Realistické „portréty“ hub, které na výstavě reprezentuje nový akvarel Smrt muchomůrky a zobrazení outkovky pestré z triptychu věnovaného léčivým houbám, vystřídala už před delší dobou v převážné míře grafická technika „otisků“ hub vytvořených přímo výtrusy z klobouků plodnic pokládaných na papír. Dvojice monumentálních vertikálních formátů z cyklu Život Mykona ztvárňuje moment zrodu a zániku fantazijní houbové bytosti. Marie využívá výhradně přírodní barvy, které si sama vyrábí, a tento zdlouhavý a složitý proces ji prý často zajímá a naplňuje víc, než finální dílo. I díla jsou pomíjivá. Uprostřed galerie visí Mariin „kokon“ vyrobený ze změkčených chorošů. Toto celoživotní dílo se jednou má stát obalem vlastního zemřelého těla na cestě k přeměně – jak jinak než za pomoci mikroskopických hub.
Konec je i novým začátkem, v momentě nejdelší noci se Slunce vrací, koloběh života pokračuje.

Projekt je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy. Projekt finančně podpořilo Ministerstvo kultury ČR a Státní fond kultury ČR.