Inverze

Vystavující umělci / Pavel Příkaský, Tomáš Predka, Eva Červená, Karolína Klimešová, Zuzana Kantová, Eva Vlčková Štýbrová

“Libí se Ti práce Petra Krátkýho?
No jasně, mám moc rád jeho Silnici, velkoformátovej statickej záběr na silnici. Ale prosím Tě, to je zas ta tvoje monumentalita, neboj, největší fotku jistě jednou uděláš.” Popravdě sám nevím, co se mi líbí na práci Petra Krátkého. Patrně to budou jisté přísliby v jeho uvažování. Naznačení silně kritického pohledu na současnou uměleckou produkci. Použít obrazy jako stavební materiál, jako vyprázdněné bloky jejichž původní význam přestává hrát jakoukoli roli dává vše čím život uměleckého světa tepe na velmi nepříjemné ostří. Podobný pocit jako z Petrovi práce může mít procházka po galeriích v Chelsea. Jdete ode dvěří ke dvěřím, od výkladní skříně k další, vše splývá a nějak divně rozmlžuje jakoukoli idealistickou víru v sílu umění jak jsme si ho kdysi snově nadefinovali. Tržní procesy, které redefinují naši práci, ať jste umělec, kurátor nebo paní u pokladny v muzejní instituci, způsobují apoteozu artefaktu vysoko nad jeho možný obsah. A hle, práce radikálně politicky kritického levicového umělce naráz začíná mít vizuálně lákavou schránku, do níž je sice možné
nahlédnout, ale nikoli nezbytně. Zůstává už jen naivitou některých umělců, když tvrdí opak. Ti střízlivější si s podivným stavem našeho životního prostoru svedou s bravúrou hrát a jejich sběratelé tak někdy ani netuší, co si vlastně pověsili na zeď. Předpokládám, že tohle vše stojí za Petrovou prací, za jeho snahou o rozostření umělecké identity jako vystřižené ze zábavného televizního pořadu (tedy čekal bych, že nějaký takový pořad existuje): vyměňte si roli s vašim kuchařem, zábava. Petr staví sebe do role jiných umělců. Nakonec jde o rétoriku schopnosti se s cizím dílem srovnat. Což otvírá otázky po modelu mistrovské školy post-internetové doby. Každé ráno si projedeme Contemporary Art Daily, newslettery z e-fluxu a víme, jak se dnes tvoří, integrace cizích postupů do vlastní práce pak může proběhnout na vědomé i nevědomé úrovni. Pak stáčí jen hrát guessing game odkud vítr vane. Petr v roce 2009 už jednou gesto s malbami/ cihlami konstrukce výstavy udělal. Tentokrát ho posouvá do pozice osobních tvůrčích referencí. Tím se nám obojí výše řečené spojuje. Jestli je to dostatečně silné sdělení po šesti letech pauzy nebo jen remake původního projektu necháme stranou. Produkce výstav a reakce na jednotlivé open cally všech možných galerií, rezidenčních pobytů a soutěží běží takovou rychlostí, že často jen pošleme první věc, co nám zrovna běží hlavou a pak už zase není čas ji přehodnotit, když se dozvíte, že jste zrovna tohle vyhrála/ vyhrál. Ještě, že nám e-flux vydal pár let zpátky knihu Are You Working Too Much? Post Fordism, Precarity, and the Labor of Art, která naznačuje, co je dnes už o několik stupňů dál. Čtení takových textů trochu děsí, ale zároveň nám nedovoluje se zastavit a přehodnotit, kam vlastně směřujeme, možná proto dobře, že se Petr vrací k původnímu projektu a posouvá ho pouze minimálně. Ale z pozice kurátora, který nekurátoruje Petrovu výstavu a pouze připojuje svůj komentář raději nechám vysvětlení projektu pro jeho vlastní pracovní interpretaci:

Od: Petr Krátký <petrkratky@email.cz>
Komu: entrancegallery@seznam.cz
Datum: 3. 9. 2015 15:02:29
Předmět: Re: výstava v Entrance

Ahoj, termín výstavy se blíží a tak načínám naši komunikaci o projektu a jeho technickém řešení. Prozatimní název výstavy je: Inverze (další variantou může být Polyptych nebo kombinace obojího) – jsem otevřený možné diskuzi o něm 🙂 Jedná se o instalaci jejíž koncepce v něčem navazuje na můj dřívější projekt pro Galerii Klatovy Klenová z roku 2009. Zde odkaz: http://kratkypetr.cz/petr-kratky-a-jan-zdvorak/ Jedná se o monumentální pojetí galerijního prostoru instalací složenou z obrazů. Stejně jako tomu bylo v Klatovech, hodlám jako stavební prvky pro svůj záměr použít plátna jiných autorů. Tehdy jsme s Janem Zdvořákem potřebovali naplnit celou loď barokního kostela, takže výběr maleb nebyl nijak tématicky ani autorsky směřován. Což bylo v důsledku i záměrem, kdy jednotlivá dila v instalaci spojovalo pouze stejné médium. Tím se také přitáhla pozornost od jednotlivostí k celku. Z obrazů různých formátů hodlám postavit stěnu souběžnou s delší stranou galerie. S ohledem na to, že máte vstupy do prostor zázemí galerie právě zde, bude ale odsazena a předsunuta do prostoru, aby bylo možné ji obejít a tím pádem se i podívat na mozaiku z obou stran. Kompozice v sobě bude mít na výšku čtyři pravoúhlé otvory (možná víc, podle skutečné délky prostoru) o velikosti 200×100 cm (možná víc, podle skutečné délky a výšky prostoru). Ty budou právě inverzně vymezeny vzniklou stěnou poskládanou z obrazů. Základní princip vystavení obrazu, jako jednotky na bílé stěně, je zde převrácen. Polyptych mých slepých obrazů je vymezen pestrou, pevně ukotvenou změtí maleb. Z pozadí se stává popředí a naopak. Výběr autorů už nyní ale nebude náhodný. Slovo inverze v názvu je klíčové nejen po formální stránce. Jedná se o díla autorů, kteří mě provázejí od prapočátku mé profesní dráhy a vůči nim jsem se nevědomě a mnohdy i vědomě vymezoval a vymezuji.

Pavel Příkaský
Tomáš Predka
Eva Červená
Eva Vlčková (Štýbrová)
Karolína Klimešová
Zuzana Kantová
Radka Salcmanová
Kateřina Vorlová
Markéta Jáchymová

Všichni jsme spolužáci ze střední a posléze i z vysoké školy a stále se vídáme. Výstava se tedy bude opět pohybovat někde na hraně mezi autorskou prezentací, skupinovou výstavou a kurátorským projektem. S tímto hybridním formátem záměrně a dlouhodobě pracuji. Složení a použité obrazy jsou pouze ilustrativní.
Zdravím Vás,
Petr
__________________________________________________________________________________________

Dne 16. září 2015 11:46 Petr Krátký <petrkratky@email.cz> napsal(a):

Ahoj, s důležitými zprávami ve spamu mám také svoje zkušenosti 🙂 To s těmi světly jsem si také posléze uvědomil. Proto jsem ještě celou orientaci ,,stěny,, v prostoru galerie podrobil úvaze a rozhodl se ji změnit. Bude s tím i tak dost práce, tak myslím, že pokud využijeme světla tak jak jsou, jedině dobře. Stěnu bych orientoval na diagonálu, tím se i lépe promění celkový prostor galerie a bude lépe pracovat s divákem. (jak ukazuje přiložená skyca) Nakoupil bych čtyřmetrové střešní latě v Hornbachu a vytvořil z nich samonosnou konstrukci, na které budou obrazy připevněny. Podle předběžných propočtů bude třeba cca 30 latí. Máte k dispozici aku vrtačku a přímočarou pilku? Jaký je rozpočet na výstavu? Ty latě budou tak za 1200,-Kč + nějaké vruty a plechové spoje. Předpokládám, že za materiál to bude okolo 2000,-Kč. Stěna na diagonálu bude mít 19,5m, takže po každé straně zbude ještě prostor cca 2 m na obcházení. Lícová strana bude čelem k hlavní stěně, takže se bude nechat nasvětlit z hrazdy, kde jsou svítidla nyní. Líbí se mi, že divák hned na první dobrou neuvidí, o co se jedná a bude si muset pohybem po galerii, instalaci obejvit, komplexním obejitím. Původně jsem psal o čtyřech oknech v instalaci. Nyní už vím, že jich bude šest o velikosti 1,5x2m, přičemž mezery mezi nimi budou stejné velikosti. Uvidíme ale ještě na místě při montáži, jestli nezvolíme nějaký kompromis. Co se týče tiskové zprávy, předpokládal jsem, že nyní to v galerii funguje tak, že k výstavě je vždy přiřazen nějaký externí kurátor, který minimálně napíše refleksi na výstavu, ale není problém text zajistit i jinak. Můžu si ho napsat, ale mám rád, když není text pouhým vysvětlením autorova záměru, ale přináší ještě jiný pohled. Proto bych tedy oslovil někoho z řad teoretiků. Rád bych tento text honoroval alespon částkou 500,-Kč pro autora. Fotografii na pozvánku pošlu do zmíněného data 15.10. 2015. O víkendu se sejdu se zmíněnými autory a poté můžeme domluvit svoz věcí. Naplánovat to v jeden den by nejspíš neměl být problém, jen Eva Štýbrová – Vlčková je nyní asi již v Plzni, tak by musel být výjezd i mimo Prahu, ale to vše zjistím. Popřípadě mohu tento svoz zajistit sám. CV určitě pošlu a disponuji také krátkým BIO, které ale možná dnes již nebude zcela aktuální a proto bych preferoval asi jen to CV + nějaký text od externího teoretika, který může v sobě zahrnovat i mé krátké představení.

Děkuji,

Petr K.

Text připravil / Jen Kratochvil