En
Fb.

Nenarozeniny

Magdalena Kwiatkowská & Ivan Svoboda

04.06. – 24.06.09

Výstava představila společný projekt nazvaný „NENAROZENINY“ polské umělkyně žijící ve Velké Británii Magdaleny Kwiatkowské a Ivana Svobody. Tato druhá společná prezentace obou autorů formálně navazuje na výstavu „Schnirchova 15“ v galerii Jelení (2007), kde vytvořili instalaci z bizarních objektů a videí.
Výstava v galerii Entrance je převážně inspirována bytovou estetikou, pohádkou a odpovědností. Uvidíte bačkory, králíka, červenou barvu a v neposlední řadě konvici na čaj.

————————————————–

Magdalena Kwiatkowská

V poslední době jsem vytvářela objekty zhotovené z předmětů denní potřeby: květiny, zeleniny či domácího vybavení, které vyjmutím ze svého přirozeného kontextu vytvářely nové souvislosti a celky. Zajímalo mě jejich vzájemné působení, nové vazby a vztahy mezi sebou. Přestože objekty dohromady mohly působit zvláštně, nebyly tak docela vytrženy z běžného života. Klíčem k jejich porozumění byly texty převzaté z knížek Dobré rady. Tyto rady nám usnadňují každodenní domácí činnosti jako například uklízení, vaření nebo zahrádkaření.

Instalace připravená pro galerii Entrance je inspirována příběhem dívky z videí Sixpenny fields a Číslo auta (jenž jsou součástí výstavy), která omylem zničí cizí předmět a je nucena najít východisko. Ihned jsem si vzpomněla na rady v příručkách na slepování a opravování různých předmětů, i když v jejím případě je důležitější chvíle samotného přemítání nad problémem a různé způsoby jeho řešení.
Kromě tradičních návodů z kutilských knížek jsem se zabývala méně konvenčními způsoby řešení domácích úkolů, způsoby charakteristickými především v pohádkách. Nejzajímavější příklad abstraktních a nelogických postupů jsem objevila v seriálu A je to, ve kterém významní českoslovenští kutilové vždy dají hlavy dohromady v pravý čas a zplodí něco naprosto nemožného nebo nepochopitelného. A nakonec jsou vždy se svým řešením spokojeni.
Objekty, které vytvářejí, se vizuálně příliš neliší od mého prvotního nápadu. Posloužili mi jako inspirace pro vytvoření reálných objektů. Na rozdíl od mých rad se pohádkoví kutilové řídí intuicí a vlastním logickým (ne)postupem a vždy s optimistickým postojem se snaží najít východisko ze situace, ve které se zdá být již vše ztracené. Tímto způsobem vznikají objekty sestavené z neočekávaných prvků nebo vytvořené z podivného materiálu. Divák se setkává s předměty, barvami a asociacemi, které rozkrývá podle vlastního klíče.

***

Ivan Svoboda

Za posledních 6 let se ve své umělecké činnosti výhradně věnuji tvorbě videí s charakteristickým prolínáním textové a obrazové složky, kdy je text často východiskem obrazu. Filmy mají v sobě něco z autentičnosti dokumentů, přitom ale pracují s výraznou estetikou budovanou ryze filmovými prostředky (úhlem a přiblížením záběru, střihem). Autentické „ruchy“ zachycené při natáčení doplňuji vlastní hudbou vzniklou počítačovým samplováním fragmentů existujících skladeb.

Obě videa, které prezentuji na výstavě, vychází ze stejného námětu a podobného scénáře, ale míra popisnosti se u obou výrazně liší.
V kratším videu Sixpenny fields, jehož děj je zasazen do středoanglického města Warrington se neobjevují prakticky žádné psané texty (tak jako u ostatních, které jsem realizoval). Film je tvořen svižným sestřihem sekvencí pro diváka trochu nejasného příběhu.
Druhé video zachycuje příběh dívky, která omylem rozbije vzácnou konvici na čaj v bytě člověka, u kterého se po dobu jeho nepřítomnosti stará o psa a domácnost. Orientaci v příběhu pomáhá v tomto případě psaný text v určitých momentech zakomponovaný do videa. Ten vysvětluje některé situace nebo náladu postav. Video bylo natáčeno v třetím pražském obvodu (Vinohrady, Žižkov).
Snažil jsem se, aby dějová i časová linie neměla zcela jasnou formu, aby především celek fungoval rytmicky správně, aby vyprávění příběhu získalo lehce nekonkrétní a více pocitovou formu. Také proto jsem byl ochoten některé méně podstatné scény vynechat ve prospěch celku.
Součástí natáčení těchto hraných videí (filmů) byla i práce s postavami. Nesnažím se budovat charakter postav hereckými výkony, spíše naopak. V tomto videu pracuji s neherci a jejich úlohy jsou omezeny pouze na plnění zadaných úkonů zaznamenaných ve scénáři. Při samotném natáčení se zaměřuji na moment, kdy herci jakoby „nehrají“ a záměrně nevnímají kameru, čímž vznikají zajímavé konfrontace v konečném sestřihu, kdy určitá strnulost a na druhou stranu uvolnění herců dodává filmu zvláštní kouzlo.
Využívám médium videa, neboť mi dává možnost konstruovat vlastní příběhy, které jsou inspirovány realitou, ale převyprávěny mým jazykem.