En
Fb.

Odlesk laní

Tereza Kabůrková a Lukáš Kubec

04.04. – 19.04.07

Tereza Kabůrková /1980/ a Lukáš Kubec /1979/ jsou spjatí nejenom minulými společnými studiemi v ateliéru fotografie Pavla Baňky na FUUD v Ústí nad Labem, ale i téměř sousedským životem v pošumavských vesnicích, tam, kde laně a sýkorky dávají dobrou noc. I přes to je jejich vztah ke krajině méně baladický a nestejný. Zatímco pro klasické autory je jedním z měřítek kvality vlastních fotografií autentičnost osobního zážitku, Kubec namísto dlouhých pochůzek zajíždí do lesa autem a Kabůrková mixuje fotografie s xeroxy. Je zjevné, že cesta ven nevede jen přes meze a polní cesty, ale především přes dějiny zobrazování.
Terezu Kabůrkovou fascinuje projekt přivlastňování a ovládání přírodního prostoru české krajinomalby 19. století i její estetické a politické strategie /prožitek z krajiny, romantismus, nacionalismus/, na druhou stranu je v posledních letech ovlivněná pilnou četbou převodů čínského myšlení od Oldřicha Krále, která v její práci ústí v jednoduché obrazové zkratky, připomínající schémata obrázkového písma. Kromě kombinace dvou vzdálených kulturních systémů se pokouší o syntézu médií kresby a malby.
Lukáš Kubec pokračuje důsledně ve svém uměleckém komentáři dějin lidových fotografických stereotypů, podle kterých zprostředkovává iluzi procházky zidealizovaným českým venkovem. Ten se ve fotografiích proměňuje v safari zahrnující kompletně celou kulturní krajinu. V té se kromě hospodářských zvířat, strojů, drobných živočichů a přírodních scenérií pohybují i lidé, všichni vespolek fotografovaní trochu nostalgickým a trochu potměšilým etnografem.
Zhruba od šedesátých let minulého století se ukazuje, jak neodvolatelně jsme ponořeni do světa obrazů. Fakt, že nám obrazy nejenom zastiňují, ale především určují výhled je pociťován často negativně. Fotografické výlety Terezy Kabůrkové a Lukáše Kubce po dějinách vizuality a krajině naštěstí vytvářejí stín inteligentní, vtipný a lehce průzračný.

Jan Freiberg, kurátor výstavy