Proč ne sám?

Každý název přisuzuje prezentaci uměleckých prací určitou epičnost i poetičnost. V tomto případě je také citovou šifrou, která se vzhledem k jisté narativnosti vystavených fotografií nejeví jako sofistikovaná hra autorů, ale pokus o možnost vyjádřit se lapidárně.

Intimita a tělesnost v současných obrazech se vyvíjejí v závislosti na stále diverzifikovanější, rozbitější komunikaci, která se stává víceméně nepřímou. Osobní vztahy jsou netělesné, bezdotykové, stále více jen virtuální. Empatie a pochopení druhého jako by byly historické pojmy.

Název Proč ne sám? reaguje otázkou na koncept galerie Entrance, který spočívá v prezentacích umělce-učitele a jeho žáka. Zároveň si na tuto otázku odpovídá: s někým je víc než sám, někdo druhý je reflexí prvního a reakcí na něj.

Záhadná fotografie Roberta Portela pochází z jeho cyklu přefocených reprodukcí, které doplňuje – a tím je převypráví v jiném modu – a znovu fotí. Postava na jeho snímku je odcizená, vzdálená a strašně sama.

Fotografie šesti objetí Kateřiny Zahradníčkové mluví o tomtéž. O překonání mentální vzdálenosti jedním lidským gestem, které je v jejím podání hluboce smutné.

Podle průzkumu neurologických procesů se prokázalo, že lidé mají tendenci jednat v třívteřinových impulsech, k nimž patří i objetí. Nezdá se však, že by divákovi mohl třívteřinový impuls pohledu na této výstavě stačit.

Text / Lenka Lidaurová