Tropical Winter

Anežka Hošková je výraznou osobností české umělecké scény. Kromě komiksu čerpá inspiraci z fashion designu, symboliky tattoo, estetiky indie music, cartoon filmů, punku a dalších oblastí (pop)kultury. Typicky pracuje s kresbou, malbou, či fotografií, kdy prvky jednotlivých médií svobodně mísí. V poslední době svůj eklektický vyjadřovací způsob, ve kterém využívá citací, postprodukce a remixu, akcentuje prostřednictvím koláží. Od roku 2003 je Anežka Hošková členkou formace A.M.180 Collective. Jedná se o nezávislý promotérský kolektiv založený na principech DIY, jehož hlavní misí je propojování nezávislé hudební a současné výtvarné scény. Od roku 2004 tvoří se svým bratrem Jakubem umělecké duo Indie Twins, které působí aktivně také jako Black Dumpling & Kiss Tempera Dj´s.

***
Tropická zima je oxymóron (protimluv, z řeckého oxys „ostrý“ + moros „tupý“). Zálibu ve spojování protikladů prozrazují i názvy předchozích výstav Anežky Hoškové a v jistém smyslu ji lze chápat jako tvůrčí postup, který je
pro ni určující. Dalo by se namítnout, že to platí o každé tvorbě. Už klasická estetika vidí nejhlubší smysl umění
ve schopnosti vytvářet z protikladných prvků smysluplný celek, jako třeba renesanční perspektiva.
Problém je, že ne všechny protiklady lze převádět jeden na druhý, syntetizovat. Mohou sice koexistovat vedle sebe, ale raději po nich nechtějte harmonický soulad. Díla vzniklá takovým spojením budou vždycky vzbuzovat jistý neklid, podobně jako pulzování barev na Kupkově Amorfě.
Anežka jde ještě jinou cestou, na jejích obrazech a kresbách se vynořují pohádkové zámky, květiny a bájní tvorové
z měkkých, chuchvalcových forem, hustých jako krupicová kaše – takhle nějak může vypadat nevědomí. Je tu jistá dynamika – ale spíš pocitová, než faktická, potenciální hrozba v podobě ostrých hran, rozmývaných pigmentů, drápů a tesáků. Budí to dojem usínání či procitání, na půl cesty mezi dívčím pokojíčkem a stripteasovým klubem
v Bronxu. Je to sice stylizace, ale důsledná. Můžeme ji tudíž vnímat jako svého druhu politikum, podobně jako stylizaci subkultury.
To platí o to víc pro umělčiny experimenty s koláží a instalací. V obou případech používá jako materiál všednodenní mýty, které řeže na části a opět spojuje. S velkým důrazem na styl bere všechny low-class fantazie a veteš
z hudebních klipů a skládá je do osobitých zátiší, indie-vanitas. Zlato, šampaňské a sexy čičiny, co si zjevně
nepřejí být pomalu dobývány – takhle nějak prý vypadá ráj…

Text / Michaela Ivaniškinová