Cheap Everest

Na vrcholu Mount Everestu stanuli jako první Novozélanďan Edmund Hillary a nepálský Šerpa Tenzing Norgay. Bylo to 29. května 1953. Na vrcholku tehdy zůstali údajně 15 minut, během kterých Hillary pořídil snímek Tenzinga pózujícího s jeho cepínem. Nepálský šerpa ve své biografii Man of Everest napsal, že se Hillary z nějakého důvodu odmítl nechat na Everestu vyfotit.

Od té doby úspěšně zdolalo nejvyšší horu světa přes 4000 horolezců. Průměrně se jich o to každoročně pokusí okolo 800.

Nejmladšímu lezci na Everestu bylo 13 let, byl jím Američan Jordan Romer; nejstarší byl Šerpa ve věku 77.

V roce 2018 zdolalo Mount Everest 807 lidí; dvě třetiny na nepálské straně, jedna na čínské.

Během horolezecké sezóny 2019 (ke konci května) zemřelo během výstupu na vrcholek světa jedenáct lidí, což je nejvyšší počet v dosavadní historii.

V současnosti je závažným problémem při výstupu na Mount Everest množství lidí, kteří se o to pokouší a v důsledku toho se tvoří leckdy i hodinové fronty. Nebezpečí plyne jak z pobytu v zóně smrti, tak ze ztráty tepla a z možnosti že dojde ke vyčerpání zásob kyslíku. Příčinou je popularita výstupu, nezkušenost lezců a omezený počet tzv. vrcholových dní.
…
Vrchol. Kdo by ho nechtěl dosáhnout. V kariéře, ve sportu, v sexu… anebo doslova: při výstupu na horu. A když už výstup na horu, proč ne právě na tu nejvyšší?
Letos v květnu obletěla svět fotografie šerpy Nirmala Purjy zachycující frontu desítek horolezců čekajících před vrcholkem Mount Everestu. Prý to v lezecké sezóně není až tak neobvyklé, jelikož vhodné podmínky pro výstup trvají často relativně krátkou dobu. Přesto je na podobných snímcích cosi šokujícího a zneklidňujícího. Nevěřícné reakce veřejnosti odrážejí mimo jiné narůstající uvědomování si krize životního prostředí: fotografii přelidněného vrcholu světa můžeme vnímat i jako memento toho, že jako lidé jsme už opanovali opravdu celou planetu a i na těch nejodlehlejších místech začíná být těsno… Kam zamíříme dál? Stále výš? K dalším planetám a hvězdným soustavám?
Petra Lelláková stojí ve svém videu pevně na zemi. No, vlastně prakticky vzato ne až tak „pevně“, přeneseně to tak ovšem chápat můžeme. Video-performance, v níž Petra obutá do lodiček prochází přírodou a stěží se snaží zachovat dojem elegance, když se nevyhýbá ani překážkám a náročnému terénu, má mnoho možných interpretací. V rámci výstavy Cheap Everest však vyvstává především znázornění toho, že už i samotná cesta může být cíl. Takový přístup se vymyká tendenci směřovat stále vzhůru, až na pomyslný vrchol.
Instalace multimediálního umělce Lorenza Kamerlenga pak doslova vytváří v prostoru galerie jakousi stezku vedoucí divákův pohyb. Cíl cesty, onen kýžený vrchol se ale stává spíš chimérou, která nás sice může lákat (umělec v podstatě využívá strategii poutače), ale po jejím dosažení nám nezbývá než se opět vrátit odkud jsme přišli. A zatímco onen cíl – podobně jako při pohledu na vrchol hory z jejího úpatí – vlastně vidíme už na začátku cesty, další nuance a podrobnosti „terénu“ se nám odkrývají teprve v průběhu.
Absurdní a přitom výmluvné putování Petry Lellákové nemá jasný začátek ani konec, odvíjí se ve smyčce jako nekonečný cyklus drobných úspěchů a pádů. Stojany Lorenza Karmelenga, které na jeho minulých výstavách podpíraly na svém vrcholu drobné souchařské reliéfy, zejí tentokrát prázdnotou a jsou tak jakoby směrovkou namířenou vzhůru i ručičkou neviditelných hodin. Výstava jako celek tak především vznáší otázku odkud a kam jdeme, za jakým cílem a zda jsme i během cesty na vrchol stále citliví k tomu, na co narážíme po cestě.
A vrátíme-li se zpátky k tématu přírody a naší planety zmíněné v úvodu, možná je načase si přiznat, že některých vrcholů jsme už nejspíš dosáhli, že není možné vždy pokračovat stále dál a výš, ve jménu nekonečného pokroku a růstu, ale že je zřejmě čas na sestup.

–

Lorenzo Kamerlengo (Pescara, 1988) navštěvoval Akademii výtvarných umění v Římě a Fakultu výtvarných umění v Bilbau. V roce 2015 získal magisterský titul ve výtvarném umění na Akademii výtvarných umění v L‘Aquile, kde studoval u Bruna Esposita, Itala Zuffi a Pennacchio Argentato. V roce 2014 získal stipendium „Premio Zeffirelli“ na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. V roce 2015 pracoval v ateliérech Luca Vitoneho a Riccarda Previdi v Berlíně. Kamerlengo žije mezi Milánem a Pescarou.

Petra Lelláková (Praha, 1985) promovala na Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér nových médií Anny Daučíkové a Veroniky Bromové) a navštěvovala také školu Academia di Belle Arti v Carraře a Korejskou národní univerzitu umění v Soulu. Byla finalistkou různých uměleckých cen (StartPoint, cena nadace Leinemann atd.) a v roce 2015 získala cenu poroty v soutěži „Jiné vize“ na festivalu PAF – Přehlídka filmové animace a současného umění. Žije v Římě.

Výstavní program galerie pravidelně podporují: Magistrát hl. města Prahy, Ministerstvo kultury ČR, Nadace pro současné umění Praha, GESTOR ochranný svaz autorský a MČ Praha 6. Mediálním partnerem je Radio 1.