ZOO Bratislava
Peter Bartoš
20.10. – 20.11.16
I když je neoavantgardní umělec Peter Bartoš (1938) radikální postavou slovenské umělecké scény, jeho tvorba je dodnes zpracovaná pouze částečně. Je to těžko dostupný autor, který informace o své práci sdílí selektivně. Významným východiskem jeho tvorby je jeho malířské zázemí. Jeho práce se váží na ontologické významy a současně vycházejí z konceptuální analýzy média malby a její vrozené struktury. Ve snaze rozšířit možnosti malby do díla, které by bylo přírodou absorbované a v ní permanentně přetvářené – dále recyklované, realizoval několik procesuálních experimentů s nestálými přírodními materiály jako je sníh atd. Jeho dokumentace zahrnuje přemalby, překresby, fotokopie – cyklostyly, xerografické kopie (v 70. letech zinkové xeroxy) a montáže, ale také přetisky, malby prstem, za chůze atd. Od konce 60. let se systematicky věnoval chovu a postupně i šlechtění holubů. Pokračoval v úvahách o neelitářském umění, které by mohlo formovat nejen koncept kultury, ale zasáhlo by i imanentní dynamiku života. Jeho idea ekologické kultury zahrnuje nejen regeneraci domestikovaných zvířat (psů, koní, holubů atd.), ale i člověkem kultivovanou krajinu. Jeho ekologický program dále pokračoval od zoomédia k zooparku.
Od roku 1979 byl zaměstnaný v bratislavské Zoologické zahradě (založené v roce 1960) jako konceptuální výtvarník. Působil tu do roku 1991. Současně pracoval pro státní stavební podnik Stavoprojekt jako projektant krajiny ZOO. Náplní jeho práce bylo po konzultaci se zoology navrhovat prostředí pro zvířata a připravovat projekty krajinotvorby zoologické zahrady. Svůj koncept nového areálu pojal holisticky. Potřebami konkrétních zvířat se zaobíral ve vztahu k původnímu karpatskému prostředí, jehož logiku sledoval. V tomto smyslu zohledňoval nejen původní reliéf krajiny, ale také např. trasy migrace ptáků, směr větru a další faktory.
V návaznosti na starší studii (1976) napsal odbornou stať Elaborát I. Koncepce nového areálu ZOO Bratislava (1980). Ve spolupráci se zoologem a odporníkem na ekologii Vladimírem Podhradským a dalšími rozdělil prostředí ZOO do tří celků: A. zalesněné, B. odlesněné, C. denaturované hlučné zóny. Tento princip „setkání tří prostředí“ (ABC typu krajiny) uplatnil i při projektování menších území (v konkrétní lokalitě to bylo například: A. prostředí chráněných stromů, B. prostředí výběhu huculů, C. prostředí původního dobytka). Začlenil sem i už tehdy existující plány na stavbu nedalekého kanálu pitné vody a dálničního nájezdu, kvůli kterému byly v letech 1981–1985 zničené dvě třetiny původní expozice ZOO.
V hlučné zóně spodní části městské ZOO měla být umístěna architektura rozměrnějších pavilonů, doplněná mobilními voliérami. Ve stepní a lesní části se mělo řešení přizpůsobit krajině. Nejvýše položený malokarpatský dubový les měl být zachován jako souvislý chráněný lesopark. Sem chtěl Bartoš umístit výběh a chov původních karpatských koní huculů, kteří by „dotvářeli ideu tvarované karpatské krajiny“ – Zooskanzen horských koní huculů. Právě místní karpatská krajina byla Bartošovým ústředním tématem. Podle Koncepce řešení krajiny Hucula (1980–1984) byl v bratislavské městské části Devín založen Hucul Club.
K Bartošovu řešení areálu ZOO jako celku a biotopů zvlášť, existuje rozsáhlá dokumentace. Velkou část tvoří projektové plány, topografické mapy a vrstevnicové studie, u kterých se inspiroval plastickými mapami. Ekokoncepty širšího území, například celkové záběry na Mlynskou dolinu s areálem ZOO, vznikaly podle fotografií, které si Bartoš nechával zhotovit například z protilehlého vrchu Machnáč. Následně si terén podrobně prošel, lineárními tahy ho zakreslil a doplnil o legendu k mapě nebo komentář. Takhle vznikaly jeho ručně zhotovené kartografické kresby, malby, přemalby či překresby fotografií, xeroxové zvětšeniny a montáže. Bartošova koncepce areálu ZOO byla realizovaná jen částečně, a ani ne důsledně (bylo realizováno např. jezírko pro plameňáky, jezírko pro hrošíka liberijského, areál pro nosorožce, nájezd pro invalidy v prudce stoupajícím terénu a další); dnes je většina překrytá pozdějším provozem.
Mira Keratová
s. 82–87: Koncept pro ZOO v Bratislavě, 1987–1989
s. 87: Zoomedium, 70. léta